Rok se s rokem sešel a já se opět vydávám na území, kde vládnou maskovaní ninjové. Jakmile překročím pomyslnou hranici, slyším jejich volání přicházející z různých úhlů. Jsem už jistojistě obklíčen. Stativ opatrně stavím na zem, aby bylo vidět, že mám volné ruce a pomalu se rozhlížím kolem. Vítr lehce rozvlnil rákosí a umožnil mi spatřit hlavičky skryté za černými škraboškami. Byl to jen okamžik, jakmile se naše pohledy střetly, hlavička se škraboškou ihned zmizela, aby se nebojácně objevila o kus dál, kde ji nečekám.

                Moudivláčky lužní jsem našel úplnou náhodou. Na dané lokalitě se traduje, že tam hnízdí, ale při cíleném hledání jsem nebyl nikdy úspěšný. Před rokem jsem tu fotografoval bramborníčky černohlavé, kteří dokrmovali juniory vylétnuté z hnízda. A jak jsem se tak posouval podél rákosí, zjistil jsem, že stojím pod vakovitým hnízdem, které je v našich končinách naprosto ojedinělé.

                Jeho ptačí stavitel patří vzrůstem mezi mrňousky. Je to nádherný malý ptáček obývající rákosové porosty mokřadů. To co jej činí odlišným od ostatních opeřenců z rákosin, je stavba hnízda, které je opravdu jiné než jsme běžně zvyklí a také od tvaru hnízda odvozené a lehce choulostivé pozadí jeho jména "moudivláček".

                Materiál na stavbu hnízda si hledá, stejně jako potravu v rákosovém porostu. Své jedinečné hnízdo staví z vláken planého chmele a kopřiv. Pro utěsnění stěn používá přírodní chmýří nejčastěji z orobince. Toto chmýří ve spojení se slinami vytvoří pevnou a izolující hmotu. Celé hnízdo je zavěšeno na konci pružné větve stromu a svým tvarem připomíná, korektně řečeno, hrušku.

                Našim předkům tvar jeho hnízda však připomínal úplně něco jiného. „Moudí” je archaický výraz pro mužské přirození, tedy přesněji „šourek”, jehož tvar ponejvíce hnízdo připomíná. A protože naši předci se zřejmě s hruškami nesetkávali tak často, pojmenovali tohoto ptáčka „moudivláček“ podle spojení slov „moudí“ a „vláčet“.

                Samečci po výběru vhodné větvičky začínají stavbu hnízda jejím ovinutím lýkovým nápletem a pokračují stavbou houpačky - smyčky z dlouhých vláken, vyznačující podélný průřez hnízda. Velikost houpačky je důležitá, protože jde o určující faktor, kterým se řídí samička při výběru svého partnera. Pokud si samička partnera vybere, dalším krokem na kterém se už v různé míře podílí i ona, je stavba stěn, která postupuje ode dna hnízda směrem vzhůru, a nakonec stavba vletové trubice, kterou vyspravují i v průběhu hnízdění. Pokud sameček u partnerky s hnízdem neuspěje, pouští se do stavby nového hnízda.

                Moudivláček je menší než vrabec, rozpětí křídel je 16 – 17,5 cm, délka těla od 10 do 11,5 cm. Zobák je kuželovitý a zašpičatělý. Sameček má černou masku přes oči, světle šedé temeno a kaštanový pláštík a hřbet. Od samičky se liší širší maskou přes oči, výraznějším zbarvením hřbetu a výraznějším červenohnědým skvrněním na hrudi.

                Létá lehce a obratně, během letu dokáže kličkovat mezi rákosím. Je velmi čilý, hbitě prolézá stvoly nebo tenkými větvemi stromů, často visí vzhůru nohama.

                V potravě moudivláčka lužního převládají drobní bezobratlí, zvláště pavouci, brouci a vajíčka a housenky motýlů, které hledá hlavně na rákosových stéblech a palicích orobince, které doslova rozcupovává. Mimo živočišné potravy se živí také nektarem a v zimním období i malými semeny travin a rákosu.

                Během 19. století nebyl v Čechách vůbec znám a vzácně se vyskytoval pouze na Moravě. K jeho rozšiřování začalo docházet až na počátku 20. století, v současné době jsou hlavními hnízdními oblastmi Polabí, Podkrušnohoří, jihočeská rybniční pánev, jižní a střední Morava a Ostravsko. Celková početnost v České republice je dlouhodobě odhadována na 2500-5000 párů. Naši Moudivláčci jsou tažní, k nám přilétají koncem března a začátkem dubna, na zimoviště odlétají v říjnu.