Kamenitá cesta, nyní spíše už jen vyjeté koleje, se ztrácí pod nánosy nahnědlého písku, trsy chudé trávy a nízkými křovinami. A s přibývajícími kilometry se mění spíše na zvířecí stezku vyšlapanou stády skotu. Sem moc lidí necestuje, a tak si příroda bere zpět, co jí patří. Sledujeme tok řeky Baray, kudy i teď v období sucha teče alespoň malý potůček z Kráterové vysočiny do jezera Eyasi. Jezero samotné je vidět v dálce v mírném údolí a vypadá jako rovná hnědá plocha, vůbec se nepodobající rozlehlému jezeru s modrou hladinou. Sezónní výkyvy úrovně hladiny jsou poměrně rozsáhlé.  Během období sucha může jezero téměř zcela vyschnout, takže pastevci z kmene Datoga, stejně tak lovci a sběrači z kmene Hadza přecházejí na druhý břeh pěšky. Zato v období dešťů zejména v letech bohatých na srážky, kdy se voda jezera rozlévá mimo břehy, láká jezero množství hrochů ze Serengeti a tvoří přechodnou zastávku pro hejna plameňáků.

Po více než hodině jízdy opouštíme blízkost řeky Byray a v oblacích nyní již bílého prachu směřujeme dál od jezera, směrem k údolí Yaeda. Jednotvárnou šeď krajiny občas projasní barevné oblečení pasáčka koz, nebo pohybující se skvrny zvířecího stáda. Někde tady, v trnité buši, kde roste sporá tráva, by měla být vesnice kmene Datoga.

Lidé Datoga, nebo Tatooga, Sukuma, Wataturu či Mang´ati, jak se jim říká ve svahilštině, jsou polokočovní pastevci, kteří kladou silný kulturní význam na svůj chovaný dobytek. Maso, mléko, krev, tuk, rohy, kůže, šlachy i trus chovaných zvířat má pro ně rituální, nebo praktický význam. Dokáží zpracovat téměř vše z poraženého zvířete. Některé skupiny kromě tradičního pastevectví pěstují kukuřici, proso, fazole a cibuli. Doplňkovým zdrojem obživy někdy bývá i kovářství a kovotepectví.

O historii lidí Datoga je jen minimum informací. Podle srovnávací lingvistiky se odhaduje jejich původ v oblasti jižního Súdánu, nebo v západní Etiopii, kde se objevili přibližně před třemi tisíci lety. Postupná migrace na jih vyústila osídlením horských oblastí Keni a Tanzánie někdy kolem roku 1500 našeho letopočtu, odkud byli postupně vytlačováni bojovnými Masaji do sušších oblastí dále na jihu.

Datoga se považují za nejstarší kmen v Tanzánii (ovšem to samé tvrdí i Masajové a u Hadza to potvrzují výzkumy). Jsou to hrdí lidé a nelítostní válečníci, proslulí odvahou při likvidaci svých nepřátel. A nepřítelem pro Datoga je každý, kdo není z kmene Datoga. Však taky svahilské jméno kmene „Mang´ati“ pochází z masajského slova „Ilmanga´ti“, což doslova znamená „nepřítel“. Datoga si toto jméno od Masajů vysloužili během vzájemných nájezdů na vesnice a ohrady s dobytkem. Ostatně, krádeže dobytka Datoga i Masajové praktikují dodnes.

* * * * *

                Zastavujeme kousek od vesnice. Z počátku se nic neděje. Za několik minut však od pomyslné brány v trnité ohradě mává menší žena a posunky vyzývá ke vstupu do vesnice. Pomalu ji následujeme ji a opatrně se protáhneme úzkým průchodem v navršených větvích. Celá vesnice je několik chatrčí na svažujícím se písečném terénu obehnaných plotem z trnitých větví. Domy mají spíše obdélníkový půdorys a jsou rozmístěny zcela náhodně. Postaveny jsou z dostupných materiálů, tedy dřeva, hlíny a trusu. Vymoženost střechy z vlnitého plechu sem ještě (naštěstí) nedorazila. Stěny jsou postaveny z navzájem propletených větví, které tvoří kostru celého domu. Mezery ve větvích a vlastně celé větve jsou pomazány silnou vrstvou již ztvrdlého bláta s příměsí kravského trusu. Střecha je z tenkých větviček, či nějakých pletených rohoží a taky pokryta ztvrdlou hlínou. Vchod je zakryt kusem tmavé látky. Stavení, která slouží pro ustájení zvířat vypadají podobně, jen kolem nich je navršena další bezpečnostní ohrada z trnitých větví.

                V chatrči je šero, řekl bych že téměř tma. Teplota uvnitř je příjemnější, než venku a vzduch je oproti očekávání příjemně vlahý. Jednoduchá monotónní, ale melodická píseň se ozývá z temnoty. Světlo proniká jen malými otvory ve stěně, kde se vydrolilo trochu bláta, nebo kde byly schválně udělány větrací otvory. Když si oči zvyknou na šero, vidím dva kůly podpírající konstrukci střechy. Mezi nimi na několika kůžích je plochý kámen, na kterém jedna z žen pomocí jiného kamene mele zrní na mouku. Ostatní ženy sedí podél stěn a svým zpěvem a tleskáním udávají tempo. Jestli dobře rozumím, píseň je o dlouhém životě. V pravidelných intervalech, snad podle opakujících se slok písně, se střídají a ta co právě domlela, se posadí na lavici a připojí se ke zpěvu a tleskání.

                 Většina mužů je se stády na pastvinách mimo vesnici, zůstali jen ti, co vládnou kovářským řemeslem. V improvizované kovárně taví kousky kovu na ohni z dřevěného uhlí. Oheň rozdmychávají za pomoci kožených měchů. Celé vybavení kovárny je velmi jednoduché. Poskládané kameny slouží jako pec, jiné kameny nahrazují kovadlinu a písek je oporou pro licí formy. Roztavený kov nalijí do jednoduché formy a následně zpracují na kamenné kovadlině. Právě tady vznikají mosazné náramky, kterými se zdobí ženy ve vesnici. Tady také vznikají nebezpečné ostré hroty šípů, které Datoga mění s Hadza za med.

                Vyrobit hrot šípu není nijak složité. Není třeba tavit kov, prostě se vezme sterý hřebík, na kameni se vyrovná, zploští se silnými údery kladiva a ostrým sekáčem se na něm vytvoří zpětné hroty. Špička se rozklepe do pravidelného tvaru a nabrousí se o kámen a finální výrobek je připraven k výměně.

                Zdrojem kovu je hromada železa, která nápadně připomíná zbytky auta. Jestliže Datoga dokáží použít téměř vše z chovaných zvířat, vidím, že i vše kovové dokáží maximálně zužitkovat a využít.

* * * * *

                Lidé z kmene Datoga splývají se svým prostředím díky jejich šatu, který má barvu červenohnědé půdy. Ženy tradičně nosí koženou pláštěnku nebo kus tkané látky, často červené barvy. Zdobí se kovovými ozdobami na krku, pažích, uších a kotnících, korálky si přišívají na oděv, nebo je nosí jako náramky, či jako součást pokrývky hlavy. Výraznou ozdobou žen z kmene Datoga je tetování kruhových vzorů kolem očí, které je odlišuje od ostatních kmenů v jejich sousedství.

                Muži nosí přes ramena masajskou deku, krátké kalhoty a triko, či košili. A k tomu nebytnou krátkou dřevěnou hůl, na jednom konci rozšířenou.

V tradičním životě se mladí muži museli prokázat zabitím nepřítele Datoga, tedy jiné lidské bytosti, která nenáleží ke kmeni, nebo zabitím jednoho z nebezpečných zvířat, jako je lev, slon, nebo buvol. Datoga dlouhodobě odmítají snahu vlády o jejich zcivilizování a stupňují odpor vůči státní moci. Vláda je na oplátku vytlačuje z úrodných pastvin do polosuchých oblastí. Zachovávají si však jistou nezávislost na státní moci a stále se řídí svými vlastními pravidly.

                Ostatní obyvatelé Tanzánie považují Datogy za primitivní, protože se brání vzdělání a rozvoji a žijí v primitivních hygienických podmínkách. Celkový zdravotní stav v porovnání s ostatními kmeny v oblasti je špatný. Datoga trápí vysoká kojenecká a dětská úmrtnost i, špatný růst dětí související s nedostatečnou výživou. Rozsah populace všech kmenů Datoga v Tanzánii se odhaduje někde mezi 30 000 – 75 000.